Důl ČSM byl poslední činný důl OKR. Na konci ledna byl definitivně uzavřen a s ním skončila těžba uhlí na Ostravsku po 250 letech. V okolí se ale stále vyskytují odvaly, na nichž jde (a snad ještě pár let půjde) najít zajímavé věci. Začněme ale popořadě.

Sraz na zastávce Poliklinika nebyl ničím výjimečný. Přestup na Hranečníku byl významný jen tím, že dospělí stihli důležitou kávu, kterou ráno neměli. Pak už to ale začalo být zajímavější. Při příjezdu do Stonavy jsme pozorovali přelet orla mořského – největšího orla Evropy. Tento byl ještě mladý – měl světlou hlavu a neměl typicky bílý ocas. I tak ale bylo zřejmé, že se nejedná o káně. Letěl ve stejném směru jako autobus, čili nám dopřál delší podívanou.

Poté, co jsme vystoupili, začala hlavní část naší cesty. Nejprve jsme šli na planinu plnou vytěžené hlušiny, kde jsme chtěli sbírat zkameněliny. Překvapilo nás ale, že byla čerstvě oplocená. Nevadilo to. Šli jsme podél plotu, kde bylo kamení také dost a zde jsme učinili největší objev výpravy. Petra z druhé třídy zaujal kámen, kde byl náznak jakési zkamenělé mušličky. Pan učitel kámen opatrně rozštípl a vypadlo z něj pygidium trilobita – velice vzácný nález! Nález je výjimečný ze dvou důvodů: jednak pochází z období karbonu, kdy se už trilobitům moc nedařilo a celá tato vývojová větev byla na ústupu. Navíc trilobiti byli mořští živočichové, zatímco uhlí vznikalo ve sladkovodních močálech. Znamená to, že daná vrstva vznikla v době, kdy sem “šplouchlo” moře a na čas tuto oblast zatopilo, což se v období vzniku karvinského souvrství moc nedělo.

Naše cesta pokračovala dále. Prošli jsme k velké hromadě kameniva, kde bylo velké množství dalších fosilií. Tentokrát se jednalo o uhlotvorné rostlinstvo – plavuně a přesličky. Poté jsme překročili koleje a podél odkališť (pozor, abychom tam nespadli!) jsme pokračovali k haldě, která se nachází východně od dolu ČSM. Nahlásili jsme se na vrátnici a hurá na další nálezy.

Uhlí často obsahuje větší množství síry ve formě pyritu. A na této haldě ležely opravdu parádní kousky tohoto minerálu, kterému se pro jeho krásnou barvu a výrazný lesk přezdívá “kočičí zlato”. Každý, kdo jen trochu hledal, jich několik našel.

Po svačině jsme pokračovali podél hald a poklesových jezer směrem ke starému a již nefunkčnímu kostelu sv. Barbory. Doprovodila nás labuť, která vévodila jednomu z místních jezer. U potoka jsme pozorovali bobří ohryzy a viděli také bobří hráz. U samotného kostela jsme pak viděli pěkné květiny, které zde člověk vysadil ještě v době, kdy do kostela chodili věřící. Za kostelem byla stažená kůže divokého prasete. Nepátrali jsme po tom, jak se tam dostala, a po nachozených kilometrech jsme s úlevou a radostí nasedli do zpátečního vlaku.

Geoturistický klub podporuje projekt Triangl VII, který podpořilo Statutární město Ostrava v rámci dotačního řízení Programu na podporu vzdělávání a talentmanagementu na území statutárního města Ostravy pro rok 2026 částkou 650 tisíc korun. 

Text, foto a vedení Geoturistického klubu: P. Kohn.