Jak se říká, v nejlepším se má přestat, a naše škola v přírodě utekla jako voda. Zatímco v první polovině jsme se rozkoukávali, tu druhou jsme vzali útokem a nezastavili se ani na minutu. Jsme sice zpátky doma, ale nohama jsme ještě pořád trochu na lesních pěšinách.

Druhou část pobytu jsme zasvětili objevování krás okolní krajiny. Kopce v okolí nám daly trochu zabrat, ale ten pocit, když jsme konečně stanuli na rozhledně a viděli svět z ptačí perspektivy, stál za každý krok.

Sportem jsme žili i o přestávkách – fotbalový míček  byl v neustálé permanenci a parket uprostřed jídelny se stal naším druhým domovem. Zkrátka jsme byli pořád v pohybu.

Když jsme si potřebovali vydechnout, pustili jsme se do tvoření. Každý si domů odváží svou originální zdobenou hůlku, která nám byla věrnou oporou při kouzlech. A věřte nebo ne, vyzkoušeli jsme si i háčkování! Byla to výzva pro prsty i trpělivost, ale vznikla pod nimi neuvěřitelná díla.

Co by to bylo za školu v přírodě bez pořádné diskotéky? Parket doslova hořel a protancovali jsme se až do večerky. A když už nás nohy opravdu bolely, zalezli jsme si ke společnému sledování filmu, u kterého jsme si parádně odpočinuli.

Před odjezdem přišlo velké zúčtování. Hodnotili jsme nejen naše výkony v soutěžích, ale i to, jak jsme se dokázali postarat o své dočasné domovy. Odměny za vzorně uklizené pokoje a vítězství v celopobytových hrách byly třešničkou na dortu.

„Odjížděli jsme jako spolužáci, vracíme se jako skvělá parta, která se neztratí v lese ani na diskotéce!“

Monika Juřicová